NAŠI PARTNEŘI:















NAŠE DÍLO   >   O žárlivém mládenci a trampotách královského namlouvání (1996)
Stáhnout scénář jako PDF

Na dvůr hradu Točník vběhne nemožně vypadající šašek a s gestikulací epileptika zvolá: „Hoj, ty králi Václave IV., na Točníku pobývající, po klidu toužící, dobré ráno tobě, hoj, ti přeji!“ Největší smích přitom budí jeho rozepnutý poklopec. Vysoká laťka ochotnického zoufalství je položena a v průběhu historky o nešťastné lásce českého krále k vesnickému děvčeti ještě mnohokrát překonána. Srdeční záležitost, která fungovala pouze na naše spolužáky, pouze na hradě Točník a pouze jednou.

Možná vás nebude zajímat, že...

  • Jde o první kousek, v němž jsme se rozhodli obtěžovat diváky rýmovanými dialogy. Napoprvé nepříliš úspěšně. Psali jsme verše tristní kvality („Dobrá, dobrá, dosti plků, vyschlo už mi z toho v krku!“) a i tak se naše invence brzy vyčerpala a text přešel zcela bezdůvodně v prózu.

  • „Já…asi jsem zapomněl text….“ Tak zní památná věta, kterou se pokoušel představitel titulní role žárlivého chlapce v horké chvilce zachraňovat situaci a všem tak dokázal své špičkové improvizační schopnosti.

  • Na konci hry se Václav IV. viditelně zblázní. Přesto je v dalším kuse mentálně opět zdráv, aby se mohl zbláznit znovu. V obou případech jde o projev scénáristické demence spočívající ve snaze zamaskovat neexistující pointu.